Včela medonosná (Apis mellifera)

Včela medonosná

Taxonomické zařazeníje sociálně žijící blanokřídlý hmyz užitečný opylováním a snůškou medu. Byl to Švéd Linné, který do různorodé mozaiky živočichů zařadil systematicky i včelu medonosnou a dal jí latinské mezinárodní pojmenování - Apis mellifera L. (v doslovném překladu včela med nosící; L. je pak zkratkou jména Linné).
To se stalo v roce 1758. V roce 1761 však tentýž badatel seznal určitou nepřesnost v označení včely jako včely med nosící (včela sbírá a nosí do úlu nektar či medovici a nikoli hotový med), a změnil proto název správně na Apis mellifica L. (včela med vyrábějící). Dodnes se používají obě latinská označení bez ohledu na věcnou nepřesnost prvního z nich; konečně v českém označení - včela medonosná - přetrval rovněž právě ten méně přesný název.
Včela medonosná (Apis mellifera nebo mellifica L.) je z hlediska systematiky samostatným druhem, který náleží do rodu včel, čeledi včelovitých, řádu blanokřídlých, třídy hmyzu a kmene členovců.

Matka - královna, trubci a dělnice

Včely žijí ve velkých společenstvech, ponejvíce v uměle vyrobených úlech. V těchto úlech žijí tři druhy včel:



matka - královna, trubci a dělnice.

Matka - královna

MATKA - KRÁLOVNA• je včelí samice s vyvinutými vaječníky • měří 20 až 25 mm • průměrná váha oplozené matky je 225 až 290 mg • matkou se stane včela, která je krmena mateří kašičkou, bohatou na živiny • vyvíjí se dokonalou proměnou v buňce, nazývané matečník • líhne se 16. den od položení vajíčka • larvička zvýší v prvních pěti dnech svou hmotnost až 2200× • žije 3 až 5 roků • v době jarního rozvoje naklade okolo 2500 vajíček denně • průměrné váze matky odpovídá váha přibližně 1500 vajíček • roční výkon kladoucí matky se odhaduje na 150 000 až 200 000 vajíček • dobrá matka produkuje ročně vajíčka ve váze 100× až 130× větší, než sama váží • v prvních dvou letech života je intenzita kladení vajíček největší • nemá orgány ke sběru medu ani hltanové žlázy, musí být krmena včelami • jedno nakrmení matky trvá asi 2 a půl minuty a pak naklade 150 až 200 vajíček • kvalita matky je posuzována podle intenzity kladení a souvislosti zakladené plochy • staré nebo málo kladoucí matky je nutno vyměnit • podle původu rozeznáváme matky rojové, z tiché výměny, náhradní, vychované.

Trubec

TRUBEC• je včelí samec, rodící se partenogeneticky z neoplozených vajíček • měří 15 až 17 mm a váží okolo 220 mg • líhne se 24. den od položení vajíčka • nemá žihadlo • ve včelstvu žije podle síly včelstva 500 až 2000 trubců • tvoří ve včelstvu konsolidovanou společnost • jedinou úlohou je oplození matky • po 8. až 15. dnu jsou říjní a vyletují 3 až 5× denně na snubní lety • oplodňují matky za letu na shromaždišti trubců ve výšce 10 až 30 m • shromaždiště trubců je těžko zjistitelné, jak je nacházejí matky není dosud jasné • matka se páří průměrně s 8 až 10 trubci v jednom až třech výletech • po oplození matky padá trubec mrtev na zem • žije 5 až 6 týdnů • v úlu žijí trubci nečinně, jsou živeni včelami • v podletí přestávají včely trubce krmit, ti slábnou, jsou z úlu vyhnáni a hynou.

Dělnice

VČELA DĚLNICE• je včelí samice se zakrnělými pohlavními orgány, takže nemůže být oplodněna • pokud není ve včelstvu matka, může klást neoplozená vajíčka, říká se jí trubčice • měří 12 až 14 mm • váží okolo 100 mg, tzn. 10 000 včel váží cca 1 kg • líhne se 21. den od položení vajíčka • vyvíjí se dokonalou proměnou: vajíčko - larva - předkukla - kukla - včela • dělba práce ve včelstvu je vzhledem k tělesnému vývoji instiktivně řízena: čistička - v prvých 3 dnech života čistí buňky krmička - 4. až 6. den krmí 4denní a starší plod medem, pylem a vodou kojička - 7. až 12. den krmí nejmladší plod a matku krmnou kašičkou stavitelka - 13. až 17. den zpracovává výměšek voskotvorných žláz a staví plásty strážkyně - 18. až 20. den chrání česno a orientačně se zalétává létavka - od 21. dne nosí do úlu vodu, pyl, nektar a medovici • v době intenzivní činnosti žije 6 až 8 týdnů, • na podzim zůstává bez činnosti a přežívá 8 až 9 měsíců • předává ostatním včelám informace o zdroji potravy specifickými pohyby, tanečky • komunikuje pomocí feromonů: pohlavní - mateří látka láká říjné trubce, působí na potlačení rozvoje vaječníků dělnic poplašný - vyvolává útočnost značkovací - značkování česna, aby nebloudily, značkování nalezeného zdroje snůšky shromažďovací - feromon matky vytváří soudržnost a chod včelstva povrchový - vonné látky po poznávání sounáležitosti plodu - stimulace přínosu pylu a nektaru do úlu • létá rychlostí 8 m za sek., tj. asi 29 km za hod. • létavka navštíví 800 květů za hodinu • z jednoho letu při silné snůšce přinese asi 40 mg sladiny • na 1 gram medu musí navštívit 7 000 květů • životní dílo 1 včely je půl čajové lžičky medu • na 1 kg medu uletí včely 280 000 km, tj. 7× kolem rovníku • zahuštění sladiny na med trvá přibližně 108 hodin, tj. 4 a půl dne • na vzdálenost 2 km a zpět spotřebuje během letu 1,6 mg sladiny • po návštěvě květů přenáší na těle 2 až 2,5 miliónu pylových zrn • za letu stírá z chloupků pyl, vytváří rousky a ukládá je do košíčků na zadních nohou • k vytvoření páru pylových rousků musí navštívit asi 80 květů • silné včelstvo může donést za den až 1 kg pylu • do 1 buňky ukládá 0,3 g pylu, což postačí k výživě plodu 2 včel • v buňce hlavou udusává pyl, pokryje medem aby mléčně zkvasil a byl stravitelný • vosková šupinka, vytvořená na voskotvorném zrcadélku, váží 0,3 až 1,2 mg • na 1 kg vosku je zapotřebí 1 až 3,5 miliónu voskových šupinek • včelstvo spotřebuje za rok 24 až 36 kg zpracovaného pylu • včelstvo spotřebuje jen pro sebe za rok 70 kg medu • včelstvo musí donést do úlu ročně okolo 150 litrů vody.

Včelstvo

Pohled do úlu • v zimě včelstvo hučí, když má nedostatek vzduchu • v jedné uličce přezimuje cca 400 g včel • vyzimované včelstvo by mělo mít 25 000 včel, na vrcholu činnosti až 100 000 včel • včelstvo je bodavé, chystá-li se matka ke snubnímu letu • vítr, bouřka, mlha, chlad snižují pracovní energii a včelstvo je bodavé • včely nesnášejí vůně a pachy, zejména pot, mají však rády vůni šalvěje, máty, citronu, propolisu, pryskyřice a jedlového jehličí • mřížkou, vkládanou mezi jednotlivé nástavky úlu, o šířce otvoru 4,2 mm matka ani trubci neprojdou.

Kde včelstvo žije

VČELÍ ÚL Dnešní včelaři chovají včely v úlech, které bývají ve většině případů uloženy v různých druzích včelínů. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy Brtníkové obcházeli dutiny stromů, v kterých včely hnízdily a kterým celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama podobni medvědům med odebírali. I když bychom i dnes našli Africké kmeny zacházející se včelami dosti nešikovně, není to již určitě lezení do dutin stromů.
Když jsem u zaniklých způsobů chovu včel, pak si možná někdo z vás vzpomene například na televizní seriál F.L. Věk, kde strýček mladého Věka choval na své zahradě včeličky ve velkých dřevěných úlech zhotovených z kmenů stromů s vyřezanými lidskými obličeji a vstupními otvory umístěnými povětšinou v ústech těchto obličejů. Těmto krásným, avšak nutno uvést velmi nepraktickým, úlům se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včeličkám umístili prázdné na zahradu. Musíme říci, že to vypadá tradičně a báječně.
Další typem úlů byly tzv. košnice – úly vyrobené ze svazků slámy, které inspirují mnohé kuchařky při pečení vánočního cukroví, lidově dosti nesmyslně nazývaného jako „vosí hnízda“.
Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80-tých letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku a to zvláště v těch oblastech, kam přichází paní Zima. A tak jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny apod., tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací.
Soudobá konstrukce úlu Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná (a ty jsou silná podle toho, kolik kvete v okolí rostlin), včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období.

Jak se včely orientují

Jak se včely orientují Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.
Představte si, že včela dokonce dokáže odečítat časový posun. Má tzv. topografickou paměť. Prostě, když jí zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte jí do sklepa a vypustíte ji druhý den ráno, sebere se, na vstupu svého "mikroprocesoru" (je to totiž pro nás včelaře dokonalý robot) si vloží čas, který strávila v bedně, na výstupu jí vypadne úhel pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se tak, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči tak, jak dopadat mají a letí až narazí na svůj úl. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o deset centimetrů vpravo, pak včelky budou místo do česna létat mimo právě o oněch deset centimetrů.
Abyste nemuseli chodit pozorovat tento jev k úlům, stačí když zjistíte, že vám včelka vletěla do bytu. Uvidíte totiž, že létá jaksi zmateně. Můžete se dokonce domnívat, že na vás dělá nálety. Pravda však je, že vaše okenní skleněné tabule lámou paprsky dopadajícího světla a to ne pravidelně, nýbrž do miliónů různých směrů. Nám je to celkem "putna", ale včela v tom má pořádný zmatek. Je to jako kdyby vám každou milisekundou nějaký hlas napovídal, že máte letět jinudy. Proto, prosíme Vás, pootevřte jí co nejvíce oken tak, aby na ní dopadalo co nejvíce „nepolámaných slunečních paprsků“ (samozřejmě může být klidně i šero, neboť pro včelu je to slunečních paprsků habaděj) a vypusťte ji ven. Odvděčí se vám třeba opylením květu třešně nebo jahody.

Jak se chovat, když se včela zlobí

Jak se chovat, když se včela zlobí Zklidníte-li své pohyby, včela často bez bodnutí odletí. Výborný manévr pro zmatení orientace včely je, když se obtěžovaný člověk protáhne nějakým keřem nebo živým plotem. Včelu zamotanou ve vlasech je lepší energicky rozmáčknout dlaní. Do té doby pobytu ve vlasech je neustále bombardována elektrickými výboji, které vznikají vzájemným třením vlasů o sebe (pak i prohrabováním hlavy rukama). Potom včela míří za teplem k pokožce a bodne. Zpravidla není možné ji z vlasů vyprostit, aniž by jí člověk neublížil. Žihadlo zůstává i po vbodnutí živým orgánem, zavrtává se hlouběji a do rány se postupně přečerpává jed z jedového váčku. Žihadlo je třeba co nejdříve odstranit vyškrábnutím tak, abychom nevytlačili obsah jedového váčku. Místo vpichu lze potřít cibulí, čpavkem, medem, Fenistil gelem a přiložit na ně studený obklad. Včelaři požívají ke zklidnění včel kuřák.

Opylování rostlin díky včelám

Opylování rostlin Včelařské časné léto je obdobím rojení a prvních medobraní. Včely jsou v plné síle a mimo sběru pylu se ze všech sil věnují přinášení nektaru z právě kvetoucích rostlin. Ten květinám slouží v podstatě jako lákadlo pro opylovače všeho druhu, z nichž jsou včely těmi nejpočetnějšími, nejuniversálnějšími, nejpřizpůsobivějšími a tím pádem i nejužitečnějšími. Mezi jejich „kolegy“ a „kolegyně“ patří čmeláci, motýli, různé druhy blanokřídlého hmyzu, ale i kolibříci a další opylovači.
Na tomto místě je možná dobré připomenout, že opylování je ve své podstatě oplozování rostlin, nezbytné pro jejich rozmnožování a tudíž přežití. U hospodářských plodin či u ovocných stromů jsou produkty rozmnožování užitečné pro obživu člověka a zvířat (jako třeba jablka, hrušky, bobule, zrna atd.) a tak je opylování důležité i pro živočichy a člověka zejména. Dobrá produktivita a kvalita plodů je u většiny hmyzosnubných rostlin (rozumějte jimi ty, které se nedokáží opylit třeba větrem) závislá zejména na včelách, protože konstrukce jejich těla je pro vniknutí do květu a jeho opylení jedinečná. Holt takový čmelák se všude nevejde (i když zase jeho sosák je superdlouhý – je to takový náš tlustý hmyzí kolibřík) a nebo je pro květ až příliš těžký.
Také technika včely při opylování je jedinečná. Například jeden druh včely (jde o druh včely samotářské s názvem čalounice mateřídoušková) je jedinečný pro dobré opylení vojtěšky. V Čechách převažující druh včely, apis mellifera carnika (včela medonosná, kraňská), dokáže vojtěšku (což je zemědělská plodina) opylit pouze z 1-2 %. Jde sice o silně nektarodárnou rostlinu, avšak naše kraňky s ní mají veliký problém. Systém blizny a pestíku této rostliny je totiž utvořen do takového „vystřelovacího“ mechanismu, který, jakmile se včela do květu snaží dostat, se uvolní a včela o něj dostane prudkou ránu do podbradku o síle 10 krát větší než je její váha. Čalounice mateřídoušková si však na tento systém vypracovala výbornou techniku, díky kterému se jí daří květ otevřít a vojtěšku opylit.

Opylení ovocných dřevin
                       Jabloň: 90,0%
                       Třešeň: 98,5%
                       Hrušeň: 92,0%
                      Angrešt: 73,3%
             Višeň-samoprašná: 58,3%
            Slivoň-samoprašná: 42,9%
                   ciziprašná: 96,4%

Svatý Ambrož, patron včelařů

Svatý Ambrož, patron včelařů Svatý Ambrož, Saint Ambrosius, Sanctus Ambrosius
se narodil roku 339 v Trevíru (Trier - na západě Německa, poblíž hranice s Lucemburskem). Dne 7. prosince 374 byl vysvěcen biskupem milánským a tento den je v některých kalendářích jeho dnem svátečním. Byl jedním z čelných představitelů latinské patristické teologie, ovlivnil liturgii a církevní zpěv (ambroziánský chorál). Zemřel roku 397 v Miláně (Milano - na severu Itálie, poblíž hranice se Švýcarskem) a je pochován v milánské basilice San Ambrogio. Svatý Ambrož je patronem včelařů. Legenda vypráví, že jako malému dítěti v kolébce se mu usadil na obličeji roj včel a aniž mu jediným bodnutím ublížil, odlétl.

Několik zajímavostí na závěr

Věděli jste, že ... • po opylení přestanou květy ronit nektar a ztrácejí vůni
• na čajovou lžičku se vejde 30 g medu
• pokud je vzdálenost rámku od stěny úlu menší než 7 mm včely tmelí, větší než 10 mm prostavují
• vosk taje při teplotě 63 °C
• jeden květ jabloně obsahuje okolo 100 000 pylových zrn
• jedna jehněda lísky okolo 6 000 000 pylových zrn
• ze 100 g pylu můžeme získat tolik základních aminokyselin, jako asi z 0,5 kg masa nebo 7 vajec
• na čajovou lžičku se vejde 5 g suchého pylu.
• i Češi významným způsobem ovlivnili historii včelařství. Medomet, který se používá k vytáčení medu, je totiž vynálezem jistého majora Františka Hruschky. Ten v roce 1868 objevil, že je možno využít odstředivé síly k získání medu z plástů. Do té doby včelaři získávali med vykapáním, vylisováním nebo vyvařením voštin.
• při opylení včelami se zvýší výnos řepky olejné o 5 - 55%.
• výkonná včelí matka naklade ročně 200 000 vajíček? Ve vrcholném období vývoje včelstva denně naklade až dvojnásobek své vlastní váhy. Například slepice, kdyby se chtěla vyrovnat včelí matce, musela by denně snést asi 25 vajec.
• k získání 1 kg medu musí včely navštívit alespoň 5 milionů květů.

© 2023 Petr Tippl, Hana Tipplová - Czech Republic
Autor: petr.tippl@hanatipplova.cz • Fotografie: info@hanatipplova.cz