Včelí produkty

Včelí produkty


Med

MedMed je harmonicky vyvážená směs nejrůznějších látek, které se stále proměňují a navzájem reagují. To probíhá okamžitě od doby prvého kontaktu včely s nektarem nebo medovicí, kdy včela přidává do nasbíraného rostlinného materiálu výměšky svých hltanových žlázek, které obsahují celou řadu enzymů. Tyto enzymy způsobí štěpení nevstřebatelných složitých cukrů na využitelné jednoduché cukry. Celý proces lze označit jako zrání medu. Zrání medu probíhá nepřetržitě během jeho uložení v plástech a pokračuje po medobraní i ve sklenici, kterou si odnášíte od včelaře.
Jeho zevním projevem je ale změna skupenství medu. Med přestává být tekutý a tuhne, tedy krystalizuje. Za jak dlouho nám med ve sklenici zkrystalizuje, to záleží na vzájemném poměru dvou hlavních jednoduchých cukrů obsažených v medu.
KDY A PROČ KRYSTALIZUJE MED
Med světlý, květový, který pochází z nektaru květů, obsahuje větší množství glukózy, tedy cukru hroznového. Tyto světlé medy díky malým krystalkům glukózy a četným pylovým zrnkům krystalizují poměrně brzy. Často už za několik týdnů po vytočení. Naproti tomu tmavý medovicový med obsahuje více ovocného cukru, čili fruktózy. Proto tedy krystalizuje později. Lesní medy nebo čistý akátový med podléhá krystalizaci skutečně většinou až po několika měsících. Nezávisle na původu by měl ale každý med zhruba do roku ztuhnout, tedy zkrystalizovat. Pokud k tomu nedojde, existuje vážné podezření, že byl proces zrání medu násilně zastavený a kvalita medu proto utrpěla.
DRUHY MEDU
Med se dělí na medy nektarové ( květové,světlejší ) a medy medovicové ( často známé jako lesní, tmavší ).
Podle zpracování se dále med dělí na:
Vytočený med - odběr ze včelích pláství prováděn odstřeďováním odvíčkovaných plástů v tzv. medometu.
Plástečkový med - prodává se v uzavřených celých plástech nebo částech plástů tak, jak jej včely uložily a zavíčkovaly.
Pastový med - po řízené krystalizaci medu se krystaly medu drtí mezi dvěma koly (většinou z mramoru). Med je upravován do pastové konzistence, bez jakýchkoliv chemických přísad.
Lisovaný med - odběr se prováděn lisováním plástu bez plodu za použití mírného tepla. Teplota, při které je proces prováděn, musí být nižší než 45°C, aby nedošlo ke znehodnocení medu.
Vykapaný med - odběr je prováděn vykapáním odvíčkovaných plástů bez plodu.
V České republice se med získává výlučně vytočením, případně jako plástečkový (uzavřený v plástech bez plodu). Pokud se jedná o jiný než vytočený med, musí být tato informace uvedena na etiketě obalu.
VZNIK MEDU
MedMed vzniká činností včel dělnic rodu Apis (včela), které v přírodě vyhledávají sladké šťávy produkované rostlinami či stejnokřídlým hmyzem. Včely jsou na těchto sladkých šťávách závislé a jsou pro ně jedním z hlavních zdrojů živin. Na zimu si z nich vytvářejí zásoby ve formě medu, který je pro ně v tomto období jediným zdrojem potravy.
Sladké šťávy jsou sekrety květních orgánů rostlin, které se odborně nazývají nektárie. Proto také těmto šťávám říkáme nektar. Jen výjimečně se nektaria vyskytují i mimo květ, například na řapících listů rostlin (tzv. mimokvětní nektaria, např. u vikve, slunečnice aj.). Rostliny tyto látky vylučují s cílem přilákat opylující hmyz (opylovatele), především včely, které při kontaktu svého těla s reprodukčními orgány květu způsobí jejich opylení. Opylovatel je pak odměněn sladkým nektarem, který vedle ovocného a hroznového cukru může obsahovat též malá množství řepného cukru a řadu stopových látek, které se vylučují z nektarií.U některých léčivek přecházejí do nektaru zčásti i jejich léčivé substance, které se pak tudíž stávají součástí i následného produktu - medu. Medy vznikající z nektaru jsou medy květové (nektarové) a bývají obvykle světlé barvy a až na výjimky rychle krystalizují.
Sladké šťávy produkované stejnokřídlým hmyzem se označují názvem medovice (někdy také spadek, medná rosa či archaickým českým slovem páď). Tento hmyz nazýváme souborným názvem producenti medovice (mšice, mery a červci). Živí se šťávami, které proudí v lýku rostlin (míza) a které získávají tak, že pomocí svých bodavě savých orgánů pronikají do vodivých svazků rostlin a šťávu odčerpávají. Odsátá tekutina pak proudí do jejich jícnového orgánu – filtrační komory, kde se část látek přefiltruje a odchází nejkratší cestou z těla ven jako medovice. Takto jsou odfiltrovány přebytečné cukry, voda a minerální látky, případně aminokyseliny. Medovice je tedy dalším zdrojem sladkých šťáv, které včely sbírají na povrchu rostlin, nejčastěji stromů a keřů, listnatých i jehličnatých. Z medovice vzniká většinou tmavý med, tzv. medovicový, laiky označovaný za lesní, i když víme, že ne vždy vzniká v lese. Pokud včely současně s medovicí sbírají také nektar, vznikají chuťově velmi zajímavé medy smíšené.
Všechny včelí produkty vznikají koordinovanou činností včelstva jako jednotného pospolitého celku, jehož jedinci žijí vyspělým sociálním způsobem života. Konkrétně vznik medu je velmi složitý proces, závislý na včelstvu jako celku – jedna včela nemůže z nasátého nektaru či medovice sama med vytvořit. Tím se liší včelí produkty například od mléka, které je produktem mléčné žlázy v zásadě plně ovládané samotným jedincem bez účasti ostatních členů stáda.
Poté, co včelí dělnice, tak zvané létavky, posbírají nektar či medovici, vrátí se do úlu, kde sesbíranou sladinu předají úlovým včelám. Tím jejich úkol končí. Cesta donesené sladiny k medu tím ale naopak sotva začíná. Sladina se v úlu stává součástí potravního řetězce a je spolknuta a znovu předávána dál ještě několikrát, než může být jako řídký med uložena do buňky plástu. Avšak to už se v ní naplno rozběhl složitý chemicko-fyzikální proces, který lze rozložit na tři součásti:
a) obohacení sladiny (nektar a medovice) o látky pocházející ze žláz včel-dělnic:
- enzymy štěpící cukry,
- aminokyseliny,
- a další látky ve stopovém množství – tuky, vitamíny skup. B
b) biochemické změny:
- štěpení disacharidů a vyšších cukrů na monosacharidy a nižší cukry
c) fyzikální změny:
- zahuštění odpařením přebytků vody
MedProces zahuštění je nutný k vytvoření vysokého osmotického tlaku (fyziologického sucha) v medu tak, aby bylo zabráněno množení mikroorganismů. Takto je med konzervován na neomezeně dlouhou dobu. K zahuštění dochází aktivně i pasivně. Aktivně včely zahušťují sladinu tak, že ji střídavě vyvrhují z medného volátka na sosák a zpět nasávají. Pasivně se voda ze sladiny odpařuje ve včelích plástech, kam ji včely ukládají zejména při mohutném přívalu sladiny (silné snůšce). Teprve po patřičném zahuštění vzniká hotový med, který je včelami umísťován do horních částí včelího hnízda nad plod – medníku. Buňky plástů jsou plněny až po okraj a zavíčkovány voskovými víčky, které jej chrání až do doby medobraní. Med i pod voskovými víčky dále zraje, protože v něm probíhají enzymatické procesy.
Přestože proces tvorby medu je velmi složitý, může včelstvo díky vysokému počtu dělnic nasbírat denně při běžné snůšce 1–2 kg nektaru či medovice, při vysoké snůšce až 10 kg a poměrně rychle jej zpracovat na med.
12 MEDOVÝCH PŘIKÁZÁNÍ
1. Med uchováváme ve skleněných nebo porcelánových nádobách při teplotě 15°C, v prostředí bez pachů a v temnu.
2. Nádobu s medem uzavíráme vždy dobře těsnícími víčky. Chráníme jej tak před vzdušnou vlhkostí, která může narušit jeho horní vrstvy až do té míry, že začne kvasit. Med je totiž silně hydroskopický.
3. Med uchováváme na suchém a temném místě. Med se nemá skladovat v chladničkách při nízkých teplotách, protože urychlují krystalizaci cukru v medu. Nejvhodnější je teplota 15°C, ale krátkodobě vyhoví i teplota pokojová.
4. Med by neměl být vystaven dennímu světlu a tím spíš ho chráníme před přímými slunečními paprsky.
5. Podlehne-li med granulaci (rozvrstvení na část tekutou a na hrubé krystaly), postavíme nádobu se ztuhlým medem do teplé vody (do 25°C) a mícháme s ním tak dlouho, až krystaly zmizí a med se změní opět v jednolitou masu.
6. Každý pravý med časem krystalizuje, některý dříve, jiný později. Krystalizací se však hodnota medu, chuť ani vůně nemění. Zkrystalizovaný med je vhodný ke slazení teplých nápojů i jako pomazánka. Potřebujeme-li med v tekutém stavu, stačí ponořit sklenici s medem do vodní lázně teplé do 45°C a za krátkou dobu budeme mít med v původním stavu. Na vyšší teplotu však med neohříváme, protože by tím ztratil svou biologickou hodnotu.
7. Medem můžeme nahradit část cukru nebo celou dávku cukru uváděnou v předpisech. 1 litr medu váží 1,25 kg a jeho celková sladkost je 75 procent sladkosti cukru. Proto používáme-li med na pečení, použijeme ho o polovinu více než určují předpisy, v nichž je uveden cukr.
8. Med má ve zvýšené teplotě karamelizující vlastností, proto veškeré druhy pečeného cukroví s přísadou medu nebo na samém medu mají temnější barvu. 9. Při pečení z medu je třeba pokaždé přidat 2 lžičky jedlé sody, která současně neutralizuje kvasy obsažené v medu a zkypří těsto.
10. Při pečení medového těsta je třeba teplotu při pečení zvýšit o 15°C, než je uvedeno při pečení s cukrem.
11. Včelí med, zejména světlý a chuťově lahodnější, se používá při pečení chleba, housek a různého snídaňového pečiva. Pečivo s přísadou medu je zvlášť rozšířeno v Jižní a Severní Americe. Toto pečivo je chutnější a déle vydrží čerstvé a svěží.
12. Při zařazování medu do jídelníčku je třeba brát v úvahu, že med je vysokoenergetická potravina. Za rozumnou dávku ve výživě dětí se pokládá 30 g denně, u dospělých nemá denní dávka přesáhnout 100 g. Kalorická hodnota 100 g medu je 303 kcal.

Zdroj: ČSV, Včelaření – Horní Babákov

Vosk

VoskVčelí vosk je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života. Vosk obsahuje až 284 různých složek. Ne všechny byly identifikovány, ale asi 111 z nich jsou látky těkavé. Z kvantitativního hlediska jsou nejvýznamnější monoestery a diestery nasycených a nenasycených uhlovodíků, volných mastných kyselin a hydroxypolyesterů.
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na tzv. voskových zrcátkách na spodní straně 3.-6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8-2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 g pylu.
Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.
Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla.
V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař.
Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem panenská souš. Každá vylíhlá včela zanechá v buňce košilku - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikaleté plásty jsou zčernalé.
VYUŽITÍ
Včelí dílo, což jsou ploché desky opatřené z obou stran hustou sítí šestibokých buněk, je včelstvem využito:
• k uskladnění zásob medu a pylu,
• k vývoji včelího plodu – raná vývojová stádia nových jedinců (vajíčko, larva, kukla)
• prázdné dílo (souše) v okrajových partiích úlu resp. v dutině stromu slouží jako tepelná izolace
POUŽITÍ V SOUČASNOSTI
• farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost, balzám na rty,
• medicína – součástí sterilní směsi (Horsleyho vosk) tmelící látky při operacích lebeční kosti,
• kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů,
• kovolijectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“,
• lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, speciální nátěrové hmoty,
• restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů,
• potravinářství - je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky),

Zdroj: WIKIPEDIE

Pyl

PylPyl jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Každá rostlina má svůj specifický tvar, velikost a barvu pylových zrn. Včely sbírají pyl pomocí chloupků na povrchu těla, nožkami je za letu pomocí kartáčků na předním páru noh stírají, zvlhčují slinnými žlázami nebo donášeným nektarem a spojují do tvaru malého polštářku - rousku, ukládají do košíčku na posledním páru noh a donášejí do úlu. Dále se o ně postarají úlově včely. Ukládají je do buněk, stlačují hlavičkou aby vytlačily vzduch a když jsou buňky zaplněny asi ze dvou třetin, pokryjí je medem. V uloženém pylu vzniká z cukru za přítomnosti bakterií mléčného kvašení kyselina mléčná, která pyl konzervuje. V tomto stavu si dlouho udrží výživnou hodnotu a je pro včely dobře stravitelný. Je zdrojem bílkovin pro tvorbu tělesných buněk a látkovou výměnu, pro činnost voskotvorných žláz a umožňuje tvorbu krmné kašičky pro plod a matku.
Významnými složkami v pylu jsou bílkoviny, tuky, glycidy, minerály, velké množství aminokyselin aenzymů, cukry, různé druhy kyselin včetně kyseliny nukleové, éterické oleje, vitamíny aj.
Podle tvaru pylových zrn pod drobnohledem a podle barvy pylových rousků lze určit, z jakých rostlin byl pyl sbírán. Pyl mají také jehličnaté stromy, ale ten není pro včely dobře stravitelný a není pro ně atraktivní. Rovněž tak i pyl z trav a obilnin. Největšími dárci pylu pro včely jsou kvetoucí listnaté stromy, ovocné stromy, keře drobného ovoce a kulturní rostliny, jako jetel, svazenka, okurka.
Speciální mřížkou může včelař pylové rousky od včel odebírat, ukládat je sušené, zmrazené, nebo uměle mléčně zkvašené. Pro svůj velmi cenný obsah je pyl využíván ve farmacii a kosmetice. Pro včely však vždy zůstává „včelím chlebem“.

Propolis

PropolisPropolis, neboli „včelí tmel“ je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlinných zdrojů a používají ji v úle k desinfekčním účelům, vystýlání a vyztužení buněk v plástech, k tmelení trhlin a nežádoucích otvorů aj. Včely sbírají propolis nejčastěji na rašících pupenech některých stromů a povlacích mladých výhonků rostlin.
Propolis je pryskyřičná substance žlutohnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé barvy. Kromě rostlinných pryskyřic obsahuje vosk, balzámy a éterické oleje, pyl a různé přimíšeniny. Má aromatickou pryskyřičnou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru v úle. Při teplotě 35 °C má polotuhou konzistenci, je lepkavý. Při nízkých teplotách je tvrdý a křehký, při vyšších teplotách řídne, bod tání se podle druhu pohybuje mezi 70 až 100 °C. Je málo rozpustný ve vodě, silně rozpustný v etylalkoholu a glycerínu.
Vlivem biologicky účinných látek (deriváty organických kyselin, flavonoidů, aledehydů, alkoholů, esterů aj.) má propolis zřetelné bakteriostatické a bakteriocidní (totálně ničící) účinky na celou řadu baktérií a brání rozvoji mikroorganismů, fungicidní a virocidní účinky aj. Vysoká teplota a var tyto látky povětšině degraduje. Těchto vlastností využívají včely k vytváření antibakteriálního prostředí v úlu odpařováním propolisu, kterým potírají stěny úlu a rámky plástů. Propolisový povlak zakonzervuje např. myš, vniklou do úlu a usmrcenou (kterou nemohou odstranit) tak, že ani po delší době nepodléhá hnilobě. Má vliv i na pylová zrna, zamezuje totiž klíčení semen.
Biologické účinky propolisu na organismus lidí jsou velmi značné, a jejich výčet by byl velmi rozsáhlý. Klinické využití propolisu v medicině není dosud rozšířeno, převážně je využíván v lidové medicíně. Zdaleka nejsou dosud všechny vlastnosti a jejich působení na lidský organismus ověřeny, mnohé ani zjištěny. Podobně jako u mateří kašičky se doporučuje vyjádření lékaře. Z propolisu se vyrábějí a jsou v prodeji různé přípravky: přírodní čištěný a extrahovaný propolis, propolisová pasta, propolisová tinktura (extrakt propolisu v alkoholu), propolisová mast aj. Propolis je z medicínského hlediska zkoumán po celém světě a často je očekáván významný efekt v léčení interních i kožních příhod.

Mateří kašička

Včelí larvy v mateří kašičceMateří kašička (cizím názvem jako gelée royal) je produkována žlázami mladých včelích dělnic. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stádia - larvy, jednak matku po celou dobu jejího života. Za běžných podmínek produkují mateří kašičku mladušky ve stáří 3-10 dní. Mladším včelám se hltanová žláza teprve vyvíjí, starší ji mají zaprahlou. V případě potřeby (nedostatek mladušek) je její funkce obnovitelná. Zimní generaci včel začíná žláza fungovat až na jaře následujícího roku. Jedná se o novodobější produkt včelaření, protože se obtížněji produkuje. Získává se vybíráním nebo odsáváním z matečníků ve stáří larvy 4 dny. Mateří kašička se používá hlavně v kosmetice, také jako doplněk výživy a rovněž do léků.
Mateří kašička je tekutina bílé až nažloutlé barvy, želatinové konzistence, typické slabě kořeněné vůně. Má slabě kyselou chuť. Kromě více než poloviny vody obsahuje mnoho různých látek - cukrů, tuků, bílkovin (podobných lidským albuminům a globulinům), aminokyselin, (většiny) vitamínů, aj. V mateří kašičce byly prokázány biologicky velmi účinné látky, jako je acetylcholin, antibiotické látky a látky hormonální povahy, které mohou ovlivňovat hormonální a genitální systém organismu. Vykazuje mnohé terapeutické indikace v léčebných procedůrách lidí. V tomto směru bylo napsáno mnoho příspěvků, často jako výsledků výzkumu biologických účinků, lékařských zkušeností i laických zjištění. Jsou prokazovány účinky astenické, trávicí, urogenitální, nervové, kožní a jiné, kupř. vlastnosti preventivně ochranné, posilující. Relativní kontraindikací je gravidita a dětský věk. Nejčastější způsob použití je podání mateří kašičky velikosti hrášku pod jazyk, nebo vmíchané do medu. Biochemické složení mateří kašičky je velmi složité, avšak lidský organismus také. Proto je doporučeno vyjádření ošetřujícího lékaře, zda a jakým způsobem lze mateří kašičku užívat.

Včelí jed

Včelí jedVčelí jed je látka produkovaná jedotvornou žlázou včelých dělnic. Včelí dělnice bránící včelstvo před vetřelcem pomocí žihadel vpravují do těla nepřítele jed, čímž vetřelce usmrtí, paralyzují či alespoň odhánějí v závislosti na velikosti a tím i odolnosti nepřátelského organismu. Jed vytváří i včelí matka, ale používá jej jen při souboji s jinou matkou. Včelí jed je bezbarvá kapalina charakteristické vůně a kyselé chuti.
Obsahuje histamin, dopamin a noradrenalin, z bílkovinných látek především melitin a apamin, které se skládají z více druhů aminokyselin. Melitin je ze všech složek, které působí na tkáně savců, nejdůležitější. Poškozuje buněčné struktury, rozkládá bílé a červené krvinky, způsobuje odumírání buňky. Apamin je obávanou složkou pro působení na centrální nervový systém a mozkovou tkáň. Účinky uvedených složek působí na nervovou soustavu, snižují krevní tlak, rozkládají červené krvinky. U citlivých osob mohou způsobit horečkovitý stav nebo anafylaktický šok. Všechny složky včelího jedu se synergují.
K aplikaci jedu používá včela žihadlo. Je to tenký ostrý hrot s vratizoubky a žihadlovým aparátem, způsobujícím při bodnutí do měkké podložky (např. kůže) vstřikování jedu. Zoubky zamezí vytažení žihadla, celý žihadlový aparát si včela vytrhne a po chvíli uhyne.
PRVNÍ POMOC
V místě, kde do těla proniklo včelí žihadlo, vzniká za pocitu ostré bolesti otok. Zabodnuté žihadlo se odstraňuje vyškrábnutím nehtem; nikoliv vytahovat žihadlo za vyčnívající konec prsty nebo pinzetou. Došlo by k nežadoucímu vytlačení zbytků jedu do rány z jedového váčku na vytrženém žihadle. Místo vpichu se ochladí. Slabý otok kolem ranky je normální. Velké otoky, změna barvy kůže, nevolnost, poruchy oběhového systému nebo dušnost jsou příznaky alergické reakce. V takovém případě nutno zajistit okamžitou lékařskou pomoc. Jsou zaznamenány případy, kdy včela žihadlem zasáhla přímo cévu jinak odolného včelaře. I ten pak upadne do kratšího bezvědomí.
Na účinky včelího jedu je nejcitlivější samotná včela. V souboji s loupežícími jedinci vlastního druhu nebo s vosami na rozdíl od útoku na savce může včela bez obtíží své žihadlo z chitinového krunýře opět vytáhnout a mnohonásobně použít.
V oblastech zamořených ekologickou zátěží sbírá včela spolu s nektarem i škodlivé látky. Vytvořený med je však čistý. Metabolicky separované škodliviny se shromažďují v jedové žláze.